Drnda Brnda závodí! Text a audio příběhu.

22.05.2020

Bartoloměj neumí prohrávat (já vlastně taky ne, ale naučila jsem se to mistrně zakrývat). Ať už jde o "Člověče nezlob se" nebo závod o to, kdo doběhne dřív k domovní brance. Vždycky, jakmile to vypadá, že se mu nebude dařit, mění se v rozzuřenou parní lokomotivu. V průběhu těch pár let, co spolu hrajeme různé hry, vždycky strašně přemýšlím nad tím, do jaké míry ho nechat vyhrávat. Snažila jsem se to vždycky balancovat, aby zbytečně moc neprohrával, ale taky aby nezískal falešný pocit, že je mistr světa úplně ve všem, zatímco máma neumí pořádně hrát ani Prší.

Fakt ale je, že naučit svoje děti prohrávat, je vážně fuška (pokud to vůbec lze). Ne každý a ne vždycky máme sílu a nervy na to ustát ten příval bouřlivých emocí, který prohra sebou nese. Od bezbřehého smutku a žalu, přes sebelítostivé vzdávání se, až po zuřivý vztek. 

Oba jsme s Bartem v procesu. Tohle není něco, co se vyřeší lusknutím prstu nějakého placeného webináře. A ani já nenabízím žádný kouzelný návod, ale "jen" zábavu. Umění prohrávat jakožto součást cesty za úspěchem (nebo za nějakou vnitřní spokojeností) je zkrátka součást vývoje a nakonec to spolu nějak zvládneme. 

Vždycky, když sama nevím kudy kam, přihrne si to ke mně nějaký Žifulík. Tentokrát to byl umanutý závodník Dnrda Brnda, který nikdy nikomu nechtěl dovolit, aby nad ním vyhrál.  Dnes tedy nabízím text příběhu o vyhrávání a prohrávání a o kamarádství, které tohle všechno zvládne.

Všechno v tom příběhu je samozřejmě pravda.

Proč je text šedočerný se dočtete zde. Ve zkratce jde o to, že šedé pasáže můžete (ne)zahrnout a tím příběh prodlužovat, zkracovat, obměňovat.

Text

Audio 

Nahrávka není přesnou kopií psaného textu. To zkrátka není možné, když se do čtení vloží Bartoloměj. 

Tenhle příběh ještě nemám přímo nakreslený, ale pár obrázků Drndy a Houkajdy už mám.