Drnda Brnda závodí! Text a audio příběhu.

EDIT podzim 2020.

"Já musim být první!!!" to je motto letošního podzimu. A neprosazuje ho Bartoloměj, ale mladší Jeroným, který začíná dorůstat do zlobících kvalit svého bratra. Ti dva se začínají naprosto dokonale doplňovat a předhánět, který bude ten zlobivější (sláva! už jsem se fakt bála, že Jeroným bude hodnej!). Někdy zlobí "proti sobě" - to se potom rvou a křičí a boří barák, nebo zlobí "spolu proti všem" což má stejný efekt, jen je to lepší v tom, že Jeroným nepláče, že mu Bart ukradl ponožku. 

Jeroným tedy musí být první úplně všude. A když není. Je zle. Zároveň je tu pořád ještě Bartoloměj. Který taky musí být všude první. A když není. Tak je zle. 

Ani jeden nechce prohrát (já vlastně taky ne, ale naučila jsem se to mistrně zakrývat). Ať už jde o "Člověče nezlob se" nebo závod o to, kdo doběhne dřív k domovní brance. V průběhu těch pár let, co spolu hrajeme různé hry, vždycky strašně přemýšlím nad tím, do jaké míry je nechat vyhrávat. Navíc, teď už mám na to vyhrávání dva a to vážně nejde. Snažila jsem se to vždycky balancovat, aby zbytečně moc  Bartoloměj neprohrával, ale taky aby nezískal falešný pocit, že je mistr světa úplně ve všem, zatímco máma neumí pořádně hrát ani Prší.

Fakt ale je, že naučit svoje děti snášet prohru, je vážně fuška (pokud to vůbec lze). Ne každý a ne vždycky máme sílu a nervy na to ustát ten příval bouřlivých emocí, který prohra sebou nese. Od bezbřehého smutku a žalu, přes sebelítostivé vzdávání se, až po zuřivý vztek. 

Všichni jsme v procesu. Tohle není něco, co se vyřeší lusknutím prstu nějakého placeného webináře. A ani já nenabízím žádný kouzelný návod, ale "jen" zábavu. Umění prohrávat jakožto součást cesty za úspěchem (nebo za nějakou vnitřní spokojeností) je zkrátka součást vývoje a nakonec to spolu nějak zvládneme. 

Vždycky, když sama nevím kudy kam, přihrne si to ke mně nějaký Žifulík. Asi před dvěma lety mi dorazil pomoc s (ne)prohráváním umanutý závodník Drnda Brnda, který nikdy nikomu nechtěl dovolit, aby nad ním vyhrál.  Dnes tedy nabízím text příběhu o vyhrávání a prohrávání a o kamarádství, které tohle všechno zvládne.

Všechno v tom příběhu je samozřejmě pravda.

Proč je text šedočerný se dočtete zde. Ve zkratce jde o to, že šedé pasáže můžete (ne)zahrnout a tím příběh prodlužovat, zkracovat, obměňovat.

Text

Audio 

Nahrávka není přesnou kopií psaného textu. To zkrátka není možné, když se do čtení vloží Bartoloměj. 

Tenhle příběh ještě nemám přímo nakreslený, ale pár obrázků Drndy a Houkajdy už mám.