Co je nového a co je starého

rychlé novinky i pomalé vzpomínky

 

Toto bude zase jeden z těch "smutných" ale pravdivých příběhů, které na zdejším blogu zveřejním. Koneckonců - v celé kauze se dost argumentovalo i dětmi, které prý online přenosy z čapích hnízd sledují také.

Začali jsme s dětmi sem tam nahrávat další příběhy a sem tam je dáváme na podcast. Naposledy to bylo čtení z "modré" knihy "O tom, jak kupovali autobus". Jeronýmek tam mluvil o obrázcích, které děti nemohly v podcastu vidět, tak dávám obrázky sem. Také je možné si koupit knihu :-)

Z poznámky pod čarou jsem se rozhodla udělat samostatný článek. Aneb, kam vás dovede úvaha nad tím, zda dávat či nedávat dětem čokoládový adventní kalendář. Protože čokoláda je přeci FUJ!

Do Police!

18.08.2020

Tak jsme jeli do Police! A ne ledajaké Police. Ale rovnou do té nad Metují!

Přicházející jaro ve mně vzbuzuje vzpomínky na ten slunný víkend na Hrádečku, kdy jsme lepili na staré vařečky trávu a kvítky, abychom se přestali bát bubáků a strašáků.

Tři

02.02.2020

Je to tady. První magická věková hranice. Jeronýmovi byly minulý týden tři roky.

Umřela nám Golda. Pes. Mám o tom sem psát? Napíšu. Udělala jsem díky tomu zkušenost s tím, jak (moje) děti reagují při první srážce s koloběhem života, jak vnímají případnou krizi a následný smutek v rodině. Možná to může být užitečné i pro někoho jiného. Takže to risknu, byť z marketingového hlediska je to asi ošidné. Měli bychom být hlavně...

Ten černý notýsek se mnou putuje celý život. Z šuplíku ve stole v dětském pokoji na Vinohradech se přesunul do pankrácké garsonkové krabice s názvem "až budu mít stůl". Uteklo pár let, a já ho musela začít chránit před nenechavými zuby štěněte Goldy. Z té je dneska už pes v nejlepších letech. Pak notýsek získal výsadní místo v krásném velkém...