Co je nového a co je starého

rychlé novinky i pomalé vzpomínky

 

Když byly staršímu synovi tři, každé ráno jsem vstávala plná nadějí a optimismu, připravená čelit novým výzvám. Tentokrát nic nezvorat. Být dokonalá máma. Nad věcí. Klidná. Přirozená autorita. Vysvětlovat a argumentovat, místo toho, abych jen udělovala příkazy. Nejen že budu skvělá máma, taková ta hezká, upravená, pořád usměvavá, já dokonce...

Ilustrace

08.08.2019

Ilustrace ke knize kreslím já - Kateřina. Začala jsem kreslit po nocích jen pro svoje děti, aby měly ráno překvapení. Bavilo mne to. Okruh dětí se rozrůstal. Díky kreslení mne začaly napadat úplně nové příběhy, doplňky, hry, skládačky, hračky. Noví Žifulíci jsou často nejdřív nakreslení a pak teprve dostanou jméno.

Než jsem příběhy zapsala do počítače, existovaly ve své živelné ústní podobě. Pokaždé byly trochu jiné. Někdy kratší, někdy delší. Ale podstata zůstávala stejná. Aktuální délku vyprávění si regulovaly jednak děti svou pozorností, jednak já svou momentální náladou.

Táta

28.07.2019

Příběh Žifulíků by mohl být tím starým dobrým vděčným příběhem o servané matce na rodičovské, co si po nocích vybíjí frustraci z marných denních bojů kreslením trpaslíků. Proč by vlastně měl někoho můj příběh zajímat? Vtip je ale v tom, že i když je knížka plná nových příběhů, nevznikla by bez těch starých vyprávěnek, které mi kdysi vyprávěl můj...