Vyrostli

19.02.2023

Vyrostli.

Jsme.

Vyrostli jsme. 

Už tři roky jsem zpátky z rodičovské v práci. Zpočátku to bylo poměrně těžké. Musela jsem vlastně začínat plus minus znova. Ale dneska jsem nadšená z toho s kolika skvělými lidmi mám možnost pracovat na dokumentech, které mi dávají smysl a které mne neustále nutí se vzdělávat a rozšiřovat si obzory. 

Jsem dramaturgyně v České televizi. Naprostá většina projektů je teprve v procesu, nebo nebyla vysílaná, ale asi nejsilnějšími projekty, na kterých jsem spolupracovala a jsou už "venku", byl dokument Kateřiny Hrochové Znásilnění pod kůži,  pořad Do divočiny! Prokopa Pitharta nebo moje milované a do slova a do písmene osudové Protivný sprostý matky Lucie Macháčkové (ale díky Lucii asi i tak trochu moje). 

foto: Česká televize
foto: Česká televize

Rok 2022 byl poměrně zásadní. Povedlo se prosadit do výroby mraky silných témat se skvělými autory. Tudíž práce letos je víc, než kdykoliv jindy. Finišujeme s Lucií Macháčkovou knihu Protivný sprostý matky, která rozhodně nebude jen překlopením natočených rozhovorů do textu, daly jsme si s ní ještě poměrně dost práce. A taky máme cosi ve vývoji, cosi velkého a náročného a s napětím čekáme, jak to dopadne. Zažívám problém asi většiny matek, kterým skončí rodičovská. Jak tohle všechno narvat do jednoho života? S koncem rodičovské si moje děti nesbalily ranečky a neodešly na zkušenou do světa. Naopak. Pokud jsem měla pocit, že mít mimino je náročné, tak to nebylo ještě nic proti managmentu rodiny se dvěma dětmi, které každé má svůj život ve (i po) škol(c)e. 

.... na příběhy není už čas. 

Bart je třeťák. Letos mu bude už devět. Jéňa půjde do první třídy. Jéňa ještě Žifulíky jede, ale nedělám si iluzi. Rostou. Žifulíci se přesouvají do jiných končin. Možná k vašim dětem? Pozdravujte je a že se těším zase na viděnou. Někdy. Jednou. Nějak. Pusu. 

Výchova, rodičovství, mateřství vůbec není snadné. Pro někoho možná víc, pro někoho míň. Každý jsme naprostý originál. Naše děti jsou taky naprosté originály. Dohromady tvoříme neopakovatelné kombinace. V dnešní době je snadné podlehnout iluzi, že existují návody na to, jak být spokojený. Jak vychovat spokojeného člověka. Jak nezešílet. Pravdou je, že to není... pravda. 

Jednu obecnou radu pro vás na závěr mám. Naslouchejte sami sobě, svým instinktům, a svému okolí. Dobře si ho ale vybírejte. Ať už jde o pediatra, učitele, přátelé. Ale potom do nich vložte tu důvěru, kterou jinak házíme do googlu na netu a drahých výchovných kurzů, případně "chytrých" knih. Vždycky hledejte odpovědi u lidí, kteří vás a vaši rodinu skutečně znají. Tohle jsem nevyčetla někde, to je jakési know how matky, která před 8 lety hltala všechno s pocitem, že pokud jednou šlápne vedle, už nikdy její dítě nebude spoko. Z toho jsem vyrostla. Obchodníci s deštěm nás potřebují nejisté, aby nám mohli prodávat své iluze jednoduchých odpovědí na složité otázky. Věřte si. Nikdo nezná lépe odpovědi než vy. 

Tyto stránky tu nechám, protože vidím, že se sem stále občas někdo podívá. Podcast s Žifulíky bude dál fungovat, byť příběhy už asi přibývat nebudou, také se tam vracíte, nebo ho objevujete. Čísla pořád rostou (pro zajímavost, aktuálně máme 38 205 poslechů, průměrně jste si poslechli každý náš příběh tisíckrát). Moc děkuji za občasné pozdravy nebo vyjádření spokojenosti. 

Já sama ale musím vykročit novým směrem.

Vlastně jsem to už asi udělala.

Žifulíkům zdar! 

Katka

PS: jo a máme Orlu. Nějak jsem měla pocit, že se nudím, tak mám štěně. Orla znamená keltsky zlatá. Golda. Orla. Držte mi palce, ať to zvládnu. Výchova je záhul. I u štěněte :-) Ale pomáhá mi Ajda! Kruh se uzavírá.