Tři

02.02.2020

Je to tady. První magická věková hranice. Jeronýmovi byly minulý týden tři roky.

Když měly být tři roky staršímu Bartolomějovi, myslela jsem, že se rozestoupí nebesa a přijde nám k tomu významnému jubileu gratulovat sám nejvrchnější inspektor všech výrobků pro děti. Sláva!  Konečně mám doma dítě a ne orangutana, který se živí drobnými součástkami z hraček a cpe si do pusy všechno, co je menší než tenisák!

 Také to byly první narozeniny, kdy Bartoloměj dostal dort, který se dal jíst. Do té doby jsem mu pekla dorty k narozeninám já, a výhradně bez cukru. Ani jedno nebyl v mém případě dobrý nápad. Další velký posun byl v tom, že ten dort byl čokoládový. 

U Jeronýma narozeniny tolik vyhrocené nejsou. Značky na hračkách beru s nadhledem a jejich smrtelné nebezpečí vyhodnocuji selským rozumem. Čokoládou se Jeroným cpal už o (minulých) Vánocích, protože na ní chodil tajně na stromeček a myslel si, že to nepoznám a že tu jeho zapatlanou pusu budu považovat za nějaký nový druh uměleckého sebevyjádření. Regulérní dort by Jeroným dostal asi už loni, kdyby neměl tehdy střevní chřipku, takže měl nakonec narozeninový dort v podobě suchého dva dny starého rohlíku, do kterého jsem zapíchla dvě svíčky. Chůdě malé.

Jeronýmovy narozeniny jsou ale zlomové z jiného hlediska. Konec rodičovské. Po pěti letech života v bublině, ve které se nevyskytovali příliš lidé, kteří by onu magickou hranici tří let překročili, se vracím do světa dospělých. A je to celkem fičák. 

A s tím souvisí i jedna pro mne velmi palčivá otázka. Budu mít uprostřed těch dospělých starostí, schůzek, termínů, plánů, běhů mezi prací a školkami, vymýšlení večeří a včasného zahánění dětí do postelí, abych v nich usínala ještě o chlup dřív, než se to podaří jim, čas na něco tak nádherně neefektivního jako jsou naši Žifulíci?

Žilku Pilku si mladší Jeroným tak oblíbil, že musela na něj babička Miluška přešít jednu z panenek. Jeroným totiž jinak chodil spát s mými kresbami. Vzhledem k tomu, že už mají oba za sebou i regulerní pracovní den se mnou, myslím, že to bude klapat.
Žilku Pilku si mladší Jeroným tak oblíbil, že musela na něj babička Miluška přešít jednu z panenek. Jeroným totiž jinak chodil spát s mými kresbami. Vzhledem k tomu, že už mají oba za sebou i regulerní pracovní den se mnou, myslím, že to bude klapat.

Doufám, že ano. Stejně tak jako to, že tenhle obrázek, který jsem začala kreslit původně k Jeronýmovi svátku (30.9.) pak k Vánocům (24.12.) a finálně k narozeninám (19.1.) dokreslím. Už zbývá jen pár trpaslíků.

Dobré věci (věřím, že Žifulíci dobří jsou, minimálně dle ohlasů :-)  si o svůj čas řeknou, i když to trvá i dýl, stanou se. Věřím tomu a v hlavě mám spoustu příběhů, které mi, jak pevně věřím, pomůžou se v těch dospěláckých věcech příliš neztrácet.

Zrovna včera jsem si listovala starými nápady. Detektivky, cestopis, libušské báje a pověsti.

Přeji krásné dny, ať už jste na rodičovské nebo ne.

PS: Než jsem stihla tenhle článek dát na web, obrázek je hotový! A to je dobré znamení.