Jak to bylo s knihou
Tohle bude naopak krátký text.
Nejdřív jsme si s dětmi vyprávěli naše nové příběhy trpaslíků mého dětství. Pak jsem si příběhy nahráli na diktafon. Pak jsem je zapsala do počítače. Pak jsem se rozhodla, že klukům text nechám svázat jako knihu a dám jim ji k Vánocům (2017). Deset kusů. Po jedné klukům, zbytek pro spřátelené děti. V knize by měly být obrázky. Vzala jsem si jedinou tátovu zachovalou kresbu a začala hledat podobu svých Žifulíků. Nakreslila jsem ke každému příběhu dva obrázky a konec. Větší ambice jsem neměla. Oslovila nejmenovanou firmu, která nabízela výrobu knih i malého počtu kusů.
Byl říjen 2017. Vánoce byly daleko. Skvělý dárek na cestě. Kluci budou zírat!
V únoru 2018 mi došlo, že k Vánocům už to asi neokecám. V ruce jsem měla jediný vzorový výtisk, víc nic. Od zakázky jsem odstoupila. Zůstala mi ten jeden vzorový výtisk.
Naštvalo mne to.
Tak jsem se rozhodla to zkusit ještě jednou a tentokrát pořádně.
A začalo to všechno nanovo, jen v mnohem větším měřítku. A za účasti kluků a ostatních dětí.
26.9. bude kniha fyzicky na světě a já se těším, až k tomuto článku budu moct přidat dva srovnávací obrázky: Žifulíci verze 2018 a Žifulíci verze 2019 - to je ta, kterou si už koncem září budete moct koupit i vy.
KK