4.12. svatá Barbora a barborky

27.11.2020

Bonusový text k podcastovému příběhu "O tom, jak byl les plný ženských v nočních košilích"

Napsat příběh o barborkách tak, aby nevyzněl ale příšerně genderově nekorektně (jakože holky jsou tak zoufalé z toho, že nemají chlapa, až olamují větve stromům) a najít v té tradici nějaký aktuální moment, myšlenku, mne donutilo přestat klouzat po povrchu. 

Nakonec jsem, doufám na to kápla. Alespoň pro nás doma. A při své cestě za smyslem barborek jsem se o svaté Barbaře toho dozvěděla víc, než se mi vešlo do příběhu. Tak tady to je:

Co mne při pátrání po příběhu na téma "barborky" ještě zaujalo?

Svatá Barbara z Nikomédie žila ve 3. století. Ať už čtu jakoukoliv variantu z legend o ní, narážím pořád dokola na ten samý pojem. Svoboda. Barboře vzal její otec svobodu. Zavřel jí do věže. Obklopil bohatsvím a veškerým pohodlím. Její tělo bylo zavřené, ale duše nepřestávala hledat svobodu. Svobodu rozhodnout se, v co věřím, koho budu milovat, jak budu žít. Ve chvíli, kdy to Barbora našla, nenechala si to už vzít ničím a nikým, statečně to mladé děvče čelilo utrpení za něco, co považovala za správné. Je to poměrně dost drsná svatá. Je patronkou profesí, kde jde o život. Všichni ti horníci a pyrotechnici a tuneláři (rozuměj - ti, co proráží tunely, ne ti, co drancují cizí pokladny), věří, že právě svatá Barbora rozumí jejich údělu denně riskovat vlastní život pro něco, co je přesahuje. Její sošky chrání tunely nebo věže. Chrání nás před všelijakými náhlými úmrtími, spojenými především nějakým způsobem s ohněm. 

Kdysi dávno byl s jejím svátkem spojený i zvyk, kdy ženy coby "barborky" odcházeli stavení, vyplácely zlobivé děti a hodným dávaly pamlsky. Což jen tak mimochodem mi přijde, že se během adventu skoro nic jiného nedělalo... dnes nám zbyl naštěstí už jen Mikuláš a Ježíšek. A o Mikulášovi zase zítra! 

Tradice barborek je ještě pohanská. Původně šlo o břízy, které připomínaly, že nic není věčné, ani temnota. Církev potom vtloukla lidem do hlavy, že třešně jsou lepší, protože připomínaly rozkvetlé Kristovo srdce. Vhodný je třeba i zlatý déšť.