9. a 10.12. jak vznikají naše příběhy
Naprostou většinu příběhů mám letos napsanou a namluvenou. Prvních 14 příběhů jsem napsala už předloni. Loni jsem je vyčistila, zkrátila, vybrousila s mými dětmi i s dětmi kamarádek. A přidala dalších šest příběhů, které se už také pomalu vyprávěním usazují.
A pak je tady těch zhruba pět příběhů, které jsou zatím jen v hlavě. Velké finále (23.12. a dva příběhy pro 24.12.) a potom aktuální dva příběhy. Zatímco finále nosím v hlavě už dva roky, tyhle příběhy ještě před dvěma týdny netušily, že kdy budou existovat. A ejhle, jsou tu!
Jde o dva příběhy, které vyprávím dětem 9.12. (O tom, jak byli hrom do Police) a 10.12. (O tom, jak hledali na sv Hostýně Ježíška)
Velmi jsem si přála do kalendáře zapojit Polici nad Metují, kde jsme letos byli na čtení, a s dětmi z příměstského tábora jsme stavěli lodičky a bylo to celé moc fajn. Tudíž jsem vypustila z obsahu Kalendáře naprosto neaktuální (ironie) příběh o tom, jak měli virózu a pustila jsem se do vyprávění o rozhádaných metujských Žifulících, kteří řeší, které vánoční cukroví je nejlepší (to moje!). Jenže na rozdíl od loňských Vánoc jsem už normálně pracující máma. Žádná rodičovská. Začíná jít do tuhého.
Můžu si to dovolit napsat, protože už vím, že to dám.
Propojením příběhů o dopise a o tom, jak si ho četli, vznikl navíc prostor ještě na příběh Hostýnský. A protože se mi nakonec v jakémkoliv příběhu o Vánocích nakonec dostanou pohani s tím svým slunovratem, tmou a světlem a prapůvodními zvyky, které jsou úplně všude, chtěla bych jeden díl věnovat čistě křesťanské tradici Vánoc. Což je hodně složité téma, které do sebe jeden musí natáhnout a nechat ho chvíli pracovat.
Jenže i na svatém Hostýně nakonec nejdůvěryhodnější památkou je keltské oppidum (ti pohani se fakt vecpou všude!). Pokusila jsem se tomu ale nějak elegantně vyhnout a zároveň nevyhnout, a skutečně dětem nakonec přečíst v hostýnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie biblický příběh o narození Spasitele zabalený do toho našeho žifulíkovského zlobení a dohadování.
Oba ty příběhy - zvlášť ten hostýnský - jsou poměrně složité, mají v sobě vícero témat a ještě mi do toho mluví Bartoloměj s kouzelným Bartolomějem (Jeroným ten ne, ten do toho zpívá balady a dožaduje se konečně už toho příběhu o tramvaji a tunelu). Bart už do tak složitého příběhu přidává další zápletky. A trvá na nich. :-)
Tyto dva příběhy jsou tedy trochu improvizované, jsou delší, možná nemají takový spád, zato jsou autentické. Ony časem uzrají, ale teď máte možnost slyšet naše příběhy přímo v procesu tak, jak vznikají.